Bavilo mě hledat, kdo Bedřich Smetana opravdu byl (rozhovor s Václavem Neužilem)

Plzeň je pro Václava Neužila nejen rodným městem, ale i místem, kde v Divadle Dialog zažil svou úplně první hereckou premiéru. V rozhovoru přiblížil, na která místa rád vzpomíná a podělil se s námi o to, jak se připravoval na roli skladatele a dirigenta Bedřicha Smetany, v níž ho uvidíme v novém televizním filmu z produkce České televize, který promítneme v exkluzivní premiéře v rámci letošního Finále již dnes, v pondělí 23. září.

Plzeň je vaše rodné město. S čím si ho zejména spojujete a která místa máte nejraději?

Je to tak. Plzeň si spojuji hlavně s lidmi a místy, kde byly naše zásadní lokace zejména na střední škole. Což je tedy Zach's pub, zaniklá Kavárna Inkognito v Husovce, čtvrť Doubravka, kam jsem chodil na gympl, Lopatárna, kde jsem hrál hokejbal a samozřejmě plzeňská Beseda, kde se odehrává festival Finále, poněvadž já jsem zde zažil svoje taneční a maturitní ples. V Besedě v devadesátkách sídlilo divadlo Dialog, kde jsem jako člen Antidivadla měl svoji první premiéru. S kamarádem Kubou Sieglem jsme tady hráli i s naší tehdejší kapelou Vodotrysk. Také všechny lesy kolem Radčic, kde má naše rodina dům, mám spojené s dětstvím.

Existuje nějaká postava, kterou jste ztvárnil na divadle a kterou byste si rád zahrál i ve filmu? Pokud ano, z jakého důvodu?

Nikdy mě nenapadlo převádět postavy z jeviště na plátno. Když už by se tak mělo dít, tak asi kvůli týmu, který na inscenaci pracoval. Zažil jsem to s představením Dabing Street, ze kterého později vznikl seriál pro ČT. A byla to jízda.

Hudební génius, velikán, jedna z největších osobností naší kultury. Jaký je váš Bedřich Smetana v připravované televizní minisérii České televize?

Musím podotknout, že když člověk dostane za úkol ztvárnit tak výraznou osobnost, mně se to před kamerou stalo už podruhé, a má ji ve své hlavě vyobrazenou jako modlu, idol, bustu, tak se trošku bojí. Převládne tam takový přirozený ostych, jak k takovým velikánům přistupovat. Cesta je vždy taková, že je třeba se na tu velikost a znělost onoho jména vykašlat a najít tam toho obyčejného chlapa. To mě na tom baví. Hledat, kdo Bedřich Smetana opravdu byl. Co měl rád k jídlu, jak se choval, jaké měl starosti, problémy, strachy, úzkosti. Režisér Marek Najbrt je v tomto ohledu perfektní, protože jemu o tu lidskost jde také.

Jak se vám s ním již po několikáté spolupracovalo?

Upřímně, velmi dobře. Jeho náročnost na výsledek se snoubí s laskavostí a klidem. Zní to jako příšerně trapná fráze, jenže nějak mi nejde jeho působení na place líp popsat, navíc všechny zmíněné vlastnosti zvětšují moje sebevědomí. Každej herec to má jinak, ale režisér, si myslím, má herci dodávat jistotu. Taky přemýšlí stylotvorně a forma se u něho mění v závislosti na látce. To je mně sympatický.

Jaká byla vaše příprava na roli Bedřicha Smetany?

Nutná a lákavá, když hrajete slavného skladatele. Před natáčením jsem bral hodiny klavíru, ale když jsem byl malý, učil jsem se hrát asi deset let, což bylo pro tuto roli skvělé. Minimálně se tedy u klavíru umím hýbat a zvládl jsem i Jiřinkovou polku, kterou máme v jedné scéně, protože na tuto úroveň jsem byl schopný se výkonnostně dostat. Ostatní skladby za mě hraje hand double Stanislav Gallin. Byl jsem i na hodinách dirigování, potkával jsem se s Janem Chalupeckým, který mě zasvětil do dirigentského světa. Dále jsem absolvoval ještě taneční výcvik s Markem Zelinkou, se kterým jsem musel pilovat polku, protože se ve filmu vyskytne velká taneční scéna. Z tohoto pohledu je to vícero věcí, které do sebe musí zapadnout. Je dobré se z toho nesesypat a jít postupně schod za schodem. Tato příprava je důležitá, protože jde o technické věci, které vám potom nepodráží nohy, když se musíte soustředit na herecký výkon na place.

Během příprav jste prý také hodně poslouchal jeho hudbu. Které z jeho děl vás osobně nejvíce oslovilo a třeba vám nejvíce pomohlo vcítit se do něj a proč?

Bez toho by to snad ani nešlo. Nejvíc mě zasáhla Má Vlast, konkrétně Šárka, Vltava a Z českých luhů a hájů a potom opery Prodaná nevěsta a Dvě vdovy. Cítil jsem v nich vehementně Bedřichovo zběsilé tempo duše. Předehra Prodané nevěsty má dechberoucí rychlost, jako kdyby Smetanovy vnitřnosti běžely "stovku" a stejně u toho stihly být romantický, venkovský a lokální, zároveň jakoby neustále pomrkávaly, že je to celý hlavně hra a že my Češi tedy nejsme tak čitelný. Když si vezmete, že Rieger a další po něm chtěli národní operu sestavenou z lidovek (protože to jsme přece my) a on přišel s tímhle?! Otiskl svoje srdce.

Jak náročné pro vás bylo ztvárnit skladatelovu postupující ztrátu sluchu?

Je to něco, co si můžete jen představovat. Nic jiného vám nezbývá. Musíte si najít způsob, jak se k něčemu takovému, jako je totální hluchota, aspoň přiblížit. Ale právě Bedřichova hudba pro mě byla cesta i k jeho ohluchnutí, samotě a následnému odloučení. Pochopil jsem snad přes ni ten jeho smutek a strach v očích, které z nich jdou v pozdějších Bedřichových letech, a zároveň i jedinečnej zážitek, že je někde, kde nikdo nebyl a kde je jen on sám a dává odtamtud ven svědectví v podobě geniální hudby. Jakoby se obětoval, i když o to nestál.

V čem je pro vás osobně Smetana, tak, jak ho vystihl scénář Martina Šafránka, nejbližší?

Nejbližší asi ve své rychlosti a vznětlivosti. Byl podle nás celkem hádavej a neuměl být diplomat. Čímž si i dost škodil. Což já už tedy snad opouštím. Byl i velmi vášnivej a citlivej, v tom se s ním také potkávám.

Jak už jste zmínil, po Zátopkovi jde o vaši další životopisnou roli - vnímáte u tohoto typu postav nějaké úskalí nebo naopak výhodu oproti fiktivním hrdinům?

Baví mě obojí. Těžko říct. Když hrajete někoho o kom si můžete číst, s kterým můžete vidět videa, když můžete mluvit s lidmi, kteří ho poznali, máte vlastně spoustu práce hotové. Můžou to být ale i mantinely, který vás svazují, protože se do nich musíte strefit. Nejzábavnější je pro mě najít styčné body v sobě. Děláte pak svýho vlastního Bedřicha, svýho vlastního Emila.

Diváci vás uvidí také v Amerikánce. Můžete nám blíže představit postavu, kterou ztvárňujete? A co na tento projekt Viktora Tauše, který nejprve ožil na jevišti v podání Elišky Křenkové a Terezy Ramby, vlastně říkáte?

V Amerikánce hraju přítele a pasáka hlavní hrdinky. Mám tam s Pavlou Beretovou jednu velkou scénu. Je to krutej ego typ. Celý projekt je, domnívám se, Viktorovo svědectví o sférách a lidech, které poznal a které nutně potřeboval sdílet a hlavně všechny ty šílenosti s nimi spojené dát ze sebe ven. Ta forma je ovšem ohromující a nevídaná.

Máte v plánu v nejbližší době natáčení nebo zkoušení nějakého nového projektu?

Začínám natáčet s Markem Najbrtem seriál Štestíčku naproti o korupci v českém fotbale a na jaře mě čeká pokračování minisérie Metoda Markovič.

Foto: Lukáš Oujeský, Česká televize