Festival Finále Plzeň
Finále Plzeň, to je filmový festival zaměřený na české snímky, šestidenní národní přehlídka filmové, dokumentární, televizní, internetové a studentské tvorby, 144hodinová událost hostící stovky českých a zahraničních filmových profesionálů, 8 640minutová akce plná doprovodných aktivit – debat, autorských čtení, výstav, tvůrčích aktivit a dětských programů a největší česká filmová platforma svého druhu rozložená do 518 400 sekund!
Oslava českého filmu
Festival v zářijovém termínu přináší kurátorský výběr toho, co by divákům nemělo z aktuální české kinematografie uniknout. Řada filmů kiny proletí rychleji, než je divák stačí vůbec zaznamenat, některé se do distribuce ani nedostanou. Na Finále se však s nimi diváci mohou seznámit, navíc za účasti početných delegací tvůrců. Do programu zařazujeme na sto tuzemských snímků od předpremiér, premiér či snímků natočených v české koprodukci. Publikum se může seznámit i se zásadními filmy našich sousedů či dalších vybraných evropských regionů. Vítězné snímky vybírají zahraniční odborné poroty, které tak zprostředkovávají nový pohled na domácí kinematografii.
Kvalita a tradice už čtvrtou dekádu
První ročník festivalu, který v počátku nesl název FIlmy NAšich LEt (FINALE), se uskutečnil v roce 1968 a prezentoval bilanci toho nejlepšího, co natočili českoslovenští filmaři v silné atmosféře postupného uvolňování politických poměrů let šedesátých. Vítězem se tehdy stal snímek Evalda Schorma Každý den odvahu, který získal festivalovou cenu Zlatého ledňáčka. Ledňáček, přezdívaný též jako létající drahokam, se od té doby stal symbolem festivalu jako znamení naděje a víry v politické změny. S postupem let byl Zlatý ledňáček udělen například snímkům Obecná škola režiséra Jana Svěráka (1991), Knoflíkářům Petra Zelenky (1998), Pusinkám Karin Babinské (2007), snímku Já, Olga Hepnarová režisérů Tomáše Weinreba a Petra Kazdy (2017), celovečernímu počinu Adama Sedláka Domestik (2019), filmu na pomezí komedie a dramatu Kdyby radši hořelo Adama Kolomana Rybanského (2022) nebo debut Alberta Hospodářského Brutální vedro (2023).
Za téměř čtyři desítky let se festival významně vyprofiloval na české kulturní scéně a získal zde své stálé místo. Z původně bilanční přehlídky domácí kinematografie se postupně stala mezinárodně uznávaná platforma propagující českou audiovizuální tvorbu a české filmaře.